Chytil jsem omylem zlatou rybku.

23. februára 2010, mito, Nezaradené

Tak já vám musím sdělit, že jsem chytil zlatou rybku! Nóó. V polozamrzlym Váhu,rozumíte, celá už taková jako skoro leklá, skoro si už klekla.

Vemu jí domu, viď, v mikroténovým sáčku, aby si cestou neublížila, vona celá šťastná, celou cestou mě furt chválila, jakej jsem obezřetnej a hodnej. Koupil jí následně akvárium jako kráva. Aby měla jakože životní prostor. Hranatý, neboť jsem se dočetl, že v kulatým ůplně všechny ryby zblbnou.Nóó.

A teď mám problém velikej. Vona se asi do mně zamilovala, nebo co, stane se občas, že do zachranáře se některá zamiluje. Ale ryba a zlatá? To je taková pravděpodobnost, jako když vám spadne lítadlo na barák!

Ale spět k meritu.

Vona mi plní každý přání, ty vole! To je hrůza!

Musíte si dávat velikýho bacha na co si pomyslíte, protože v tu ránu to máte.Vona je tak zběsilá, že plní přání permanentně! To si pomyslíš, kupříkladu, hovno, a máš ho! Já mám už ůplně všechno! Jsem z teho zdecimovanej. Udělá litránek píva,ale s dovětkem, že s tím musím vydržet do rána. Že je už unavená.Moje nervy! A ještě k tomu desinu!!! Chápete to?

Minule jsem na jedno moc pěkný a přívětivý děvče, co jsem viděl v obchodním řetězci. Tu mi neudělala. Auto, barák, rybník, luhy a háje, všechno. Ale ženskou ani náhodou!

Musíte se naučit žít i se zlatou rybkou, jinak to nepřežijete!!